Máme tu poslední den. Den předem jsme si zabalily věci, abychom se nezdržovali. Ráno v 10 jsme si dali kufry na recepci a šli na trénink. Na tréninku jsme se potkali starého známého kamaráda se kterým jsem si krátce zacvičil. Trénink utekl strašně rychle a než jsme se nadáli byl konec. Sensei nás s manželkou pozvali ještě na poslední oběd, kde jsme si každý objednali podle sebe. Kuře, ryba, vepřový a nebo smaženou ústřici. Tu jsem si dal, protože už jsem ji v Japonsku jednou měl a bylo to vynikající. Cena byla za jídlo 1000jenů. Po jídle jsme si dali ještě kávu a povídali o výletech kde jsme byli a Sensei nám doporučoval nějaké zastávky, kde jsme se mohli ještě zastavit. Snad příště. Rozloučili jsme se a předali ještě zbytek sladkostí a bonbónů pro děti. Sensei a Hiroko San měli velkou radost a sladkosti budou rozdávat na každým dětským tréninku.
Pak už nás čekala jen cesta zpět pro kufry a někam si sednout na 4 hodinky než nám pojede vlak na letiště. NEX vlak z Tokya na letiště jsme měli rezervovaný takže nebyl žádný problém. Ještě že s náma byl ten AJAX. Všechno zařídil, odkecal a přeložil nám vše z angličtiny do češtiny. Tím bych tento příspěvek ukončil a mohu říct že se výlet povedl. Na letišti jsme si dali s Nikčou poslední matcha zmrzlinu a tím jsme to úplně završili.
Měli jsme sice jinou představu ohledně cvičení, ale i tak jsme si to užili.
Odjíždím s pocitem, nevím jak ostatní, ale i oni mají snad stejný pocit jako já, že Senseie jsme vyděli naposled v Čechách před covidem-19.
Senseiovi je 76let a situaci s covid-19 tady v Japonsku berou strašně vážně.
Takže pokud chcete vidět pana Shishiy senseieu, tak neváhejte a jeďte přímo za ním.
Jak píše Ajax, Aikidu zrad.
Pepa, Nikča, Ajax.
19. únor 2023
