seminář a zkoušky

Dnešek se zase vydařil. Začalo to ve Sky dojo ve 13:00 hodin. Měli jsem tam sraz s jedním co šel na zkoušky na 1.dan. Mysleli jsme, že Radek bude taky dělat ukeho, ale nakonec nedělal. Takže jsem to odpadal pěkně sám. Zkoušky udělali všichni. Ještě je dělali dvě děti. Po zkouškách začal hned seminář. Ale na začátku sensei přinesl ostrý meč a dal nám ho ať si ho prohlídneme. Nakonec mi svěřil sensei meč a musel jsem předcvičovat. :-) Takže celý seminář jsem ukazoval techniky se zbraněma s pomocí Atsuko san a sensei to vysvětloval. 4,5 hodiny tréninku nám dal hodně zabrat. Po ukončení semináře jsme šli ještě na večeři a pak už šli zpátky na Ryokan.
Jdeme si dát zasloužené pivo.

Nikkó

Máme další den a jede se zase na výlet. Cesta je opět stejná. Vlakem na Ótsuka, kde nás zase nabere Sensei a pokračujeme dále. Musíme jednou přestoupit na expres, ale s pomocí Senseie objednáváme tiket a vyrážíme směr Nikkó. Když jsme dorazili do Nikkó vzali jsme si taxi. První zastávka byla v Toshogu paláci, kde je pohřben samotný Šógun. Je to obrovský sídlo a než se dostanete k samotný hrobce musíte nejdřív projít několika branami a nádvořím. Všude můžete fotit, ale jen jedno místo je uvnitř kde nesmíte skoro nic :-))) Místnost, kde je na stropě nakreslen velký drak a když stojíte pod ním a tlesknete tak on by se měl ozvat. Samozřejmě jen jako ozvěna. I tleskat se nesmělo :-) Dostáváme i nějaké informace od Senseie proč mají tři opičky zakřité ústa oči a uši. Znamená to, že by děti neměli vidět slyšet a říkat zlo. Dozvěděli jsme se spousty zajímavých věci

Další zastávka byla autobusem cca 1200m nad mořem. Kde na nás čekal nádherný Kegon vodopád.
Udělali jsme pár fotek a videí a šli se občerstvit Sensei nás pozval na Amasaké. Je to z rýže a sladké a drobet alkoholu.

Když už jsme si mysleli, že už jedeme zpátky. Udělali jsme malou zastávku u nejznámějšího červeného mostu v Nikkó. Potom jsme šli do kavárny, kde jsme řešili život japonce a jak to má s prací a různě.. Říkali jsme si, že konečně taky řešíme něco jinýho než aikido, ale Sensei sám přehodil téma a mluvili jsme o aikido, měči a všem co je spojený s aikidem. Debata a otázky skončili až když jsme dorazili na místo Ótsuka, kde jsme se rozloučili a šli si každý svou cestou.

Shizuoka

Ráno jsme vstávali kolem 7 ráno. A měli sraz s Jirkou Markem jeho rodinou v Ikebukoro. Další zastávka byla v Ótsuka, kde na nás čekal Sensei a jeho žena. Nasedli jsme a vlak jeli dál až do Tokya, kde jsme přestoupili na šinkanzem. Kdo se díval na video, tak se i dozvěděl, že v Japonsku mají tři druhy šinkanzenů. Kodoma, Hikari a Nozomi

Cesta Šinkanzen byla rychlá a tichá. Jako v letadle Když jsme se dostali do Shizuoki, čekali na nás přátelé Senseie a ti nás odvezli autem až na místo setkání. Zastavili jsme v jedné vesničce, kde nás už vítala paní a měla pro nás připravenou prohlídku jak se vyrábí čaj. Od začátku až do konce. Udělali jsme si i vlastní čaj podle svého věku. Že jo Radku )))) každý dle svého věku I jsme i ochutnali čaj ještě vysypaný v krabicích. Ta neskutečná síla vůně se nedá popsat. Pak jsem si i připravili a zalili čaj. Takový malý čajový obřad. Když jsme už jsme byli dostatečně omámeni silnýma čajema, Tak jsme se vydali na další malý výlet. Přímo na místo kde je krásný výhled na Mt. FUJI.

A když už jsme byli nabažený horou která se nám krásně rozevřela mezi mraky. Vydali jsme se už na cestu zpátky. Protože si na nás připravil na další den Sensei výlet do Nikko. Takže rychle spát a hurá na další výlet

Trénink a piknik

Budík zvoní v 7 ráno. Jedním okem kouknu na Pepu a telepaticky se domluvíme, že spíme dál. Už ale nezaberu a tak jdu pro snídani. Radoval jsem se, že konečně budu mít větší výběr než normálně, ale stejně jsem si do ryokanu odnesl rýži s tuňákem.

Po snídani jdeme hned na trénink a do dojo přicházíme v půlce dětského tréninku. Rozdáváme sladkosti a děti jsou u vytržení z bonbónů a lízátek s krtečkem. Zbytek sladkostí si rozebrali dospělí a my pak slyšíme "arigato" kamkoli se hneme. 

Trénink pro dospělé byl parádní - těžké techniky a výborná atmosféra. Najednou se tlesklo a bylo ticho. Z řady si vytáhli překvapeného Pepu a že prý má odučit jednu techniku. Ale znáte Pepu - suveréně vystřelil gyakuhanmi shihonage a beze slov detailně vysvětlil co a jak... Cvičilo se a já si říkal "Pecka, že jsme taky mohli ukázat, že něco umíme" a měl z toho radost. Docvičilo se, tlesklo se... a mě radost přešla... Řeknu vám, že nervozita na zkouškách je proti tomuhle nic. Nakonec ale dobrý a snad to ani nevypadalo tak špatně - odcvičilo se gyakuhanmi iriminage a trénink pokračoval dál. Z ničeho nic si všimnu, že je na tatami krev. Ukážu na ní a hned se všichni seběhli, jestli jsem v pořádku. Nenechali si vysvětlit, že to není moje krev a našli mi na noze puchýř, který mi museli přelepit. Nechtěl jsem, ale tlaku se nedalo oponovat - dokonce se přerušil trénink, seběhli se tři zdravotníci, kteří mi chtěli oblepit palec na noze. Trénink pak pokračoval a díky té náplasti jsem si serval kůži z palce tak, že jsem skoro nemohl došlapovat... Naštěstí se to obešlo bez krve. Nedovedu si představit, co by se dělo, kdyby na zemi našli další červenou skrvnu.

Po tréninku jsme vyrazili s Airi a novými kamarády na piknik do Rikugien Gardens. Jedlo se, pilo se a nám vůbec nevadilo, že začal foukat docela studený a silný vítr. Prošli jsme pak celý park a celou dobu se smáli. Odpoledne jsme zakončili v kavárně v Ikebukuro. S klidným svědomím můžu říct, že tak super odpoledne jsme už dlouho nezažili.

Dneska jdeme brzo spát, protože nás zítra čeká výlet se strýčkem a Iji-sanem.

bonus: pokus o selfie

Relax den

Dneska jsme si naordinovali odpočinek. Většinu dne jsme proleželi a odpoledne skočili na matcha-latté do Starbucks. Dost nás překvapily ceny, které jsou o dost nižší než u nás. 

Pak jsme vyrazili na trénink, kde nás zase slušně vyškolili. Není nad to, když tě sundá 40kg Japonečka. Dárkem jsme dostali mix pivek a pochutinek, tak dnes máme degustační večer.

Jetlag

Druhý den jsme docela pocítili jetlag... V noci jsme se budili a moc si neodpočinuli. V deset ráno jsme šli pro snídani a hned po ní zase odpadli. Měli jsme budík nastavený na druhou odpoledne a po krátkém spánku vyrazili na trénink, který byl opět parádní - už máme první razítka (modřiny), spáleniny na kolenou a loktech a puchýře ani nepočítáme. Pecka... a zítra znova.

Cesta do Japonska 2018

Jsme opět v Japonsku a máme pocit, jako bychom tu nebyli jen pár dní. Pro Pepu to ale byly 2 roky a pro mě 5 let.

Z Prahy jsme vyrazili v 9 ráno a s přestupem v Něměcku, kde jsme čekali skoro 11 hodin, nám cesta zabrala skoro celý den. Do Narity jsme přiletěli ve 13 hodin a odpoledne už jsme byli ubytovaní v Kimi Ryokanu. Mile nás překvapilo, že nás tu mají na fotce na nástěnce před recepcí. Už to tu okolo všude známe, takže jsme rovnou vyrazili pro večeři, kterou jsme pak snědli v ryokanu a dali si zaslouženou Plzeň.

První noc jsme se probudili ve 3 ráno a koukali na sebe, že už přece musí být den. Plán následujícího dne byl jasný - výlet a trénink. Po výletě do Meiji Shrine v Shibuya jsme v nohou jsme měli pěkných 15km. Na tréninku z nás doslova lilo a nezastavili jsme se - jeli jsme přípravu na zkoušky a to v dost slušném tempu. Po večeři jsme trochu zapařili v ryokanu a šli spát ve 4 ráno. Párádní den.

Dneska nás čeká další trénink a moc se těšíme, že si dáme zase do těla...

PS: Sledujte Pepovo komentáře na youtube ;)