Poslední trénink a loučení

Přijde nám to jako včera, kdy jsme měli první trénink. Ani jsme se nenadáli a dnes ráno měli poslední. S dětmi jsme se rozloučili tak, že jsme jim dali sladkosti, které jsme přivezli z domova. Se strýčkem a dalšími lidmi jsme si na památku udělali několik fotek, všem poděkovali a s každým zvlášť se rozloučili. Všichni tu byli skvělí a velmi hodní - prostě fajn lidi. Budou nám hodně chybět. Po celou dobu jsme si připadali, jako že k nim do patříme do "party". Nakonec jsme od strýčka a jeho ženy dostali na rozloučenou dárečky, které nás hodně potěšili. Odcházeli jsme s tím, že strýčka uvidíme za dva týdny na jeho semináři v Čechách.

Během cesty do ryokanu jsme si zkontrolovali stavy peněženek. Celkem nás překvapilo, že jsme celkem dost ušetřili, a tak jsme vyrazili na oběd, který stál stejně jako rozpočet (na jídlo) na celé tři dny. Chvilku trvalo než jsme našli restauraci, která by se nám zamlouvala. Všude byly fronty (lidé čekali před restaurací než se uvolní stoly), protože byl právě čas oběda. Naším dalším požadavkem bylo menu v angličtině nebo alespoň s obrázky. 

Po obědě jsme vyrazili do obchodu pro pár sladkostí, které si odvezeme domů, a zamířili do ryokanu. Dnes jsme už neměli nic v plánu a tak měli volné celé odpoledne. Vůbec poprvé jsme ho strávili odděleně. Pepa si šel dát po obědě odpočinek a já vyrazil do města pro nějaké další drobnosti. Vrátil jsem s balením šesti piv, které právě dopíjíme. Zítra odlétáme až kolem desáté hodiny večer. Přestože už jsme si nechtěli nic plánovat, na poslední chvíli jsme se domluvili, že se ještě sejdeme s pár přáteli, které chceme ještě vidět. Co s nimi budeme vyvádět si necháme zatím jen pro sebe, ale určitě vám o tom pak budeme osobně vyprávět :)

Trénink, zábava v ulicích Ikebukuro

Další užasný trénink za námi. Během dětského tréninku s námi zametala maličká holčička, která byla více jak o půlku menší než my a mohlo jí být tak šest let. Opravdu byla moc šikovná. I tohle pro nás byla velká zkušenost, protože cvičit s dětmi vyžaduje neustálé sebe hlídání, aby se jim neublížilo. A zároveň "dělání srandy", aby se dětičky nenudily a rychle se unavily. To se nám určitě bude hodit, až v budoucnu také zavedeme dětské tréninky v našem Dojo.

Na tréninku pro dospělé nás bylo jen pár. Strýček nám ukazoval své myšlenky v Aikido. Bylo to opravdu něco nezapomenutelného, protože kvůli nám dokonce i mluvil anglicky. Díky seminářům hodně vyčteme a pochopíme z jeho pohybů a gest, i když mluví v japonštině. Samozřejmě ale nemůžeme pochytit všechno, a tak když "přepnul" do angličtiny, bylo to úplně o něčem jiném. Po tréninku si na nás ještě v Dojo udělal čas a dovysvětlil nám drobnosti. A to i přesto, že už několikrát hlásili, že opravdu musíme odejít.

Během cesty do ryokanu jsme viděli spoustu mladých lidí v ulicích. Řekli jsme si, že bysme taky mohli vyrazit. Koupili jsme si tedy večeři (polévku, sushi, toasty) a k pití whisky a colu. Po veřeři jsme si dali pár drinků a vyrazili do nočních ulic Ikebukuro. Večer to tady opravdu žije. Škoda jen, že když chcete jít někam do posedět, tak musíte zaplatit opravdu drahé vstupné. Do restaurací je vstup samozřejmě zdarma, ale tam si s cizími lidmi moc nepopovídáte. Během naší procházky jsme sem tam prohodili pár slov s kolemjdoucími japonci. Kolem půlnoci je na ulicích hodně lidí, kteří už nemají zábrany se bavit v angličtině či s cizinci a je s nimi i sranda. Po jedné hodině tu už všechno pomalu zhasíná a zavírají se kluby. Otevřeno už mají pouze ty kluby s již zmíněným drahým vstupným. Vyrazili jsme tedy zpět do ryokanu a po příchodu do něj šli hned spát.

Kawagoe

Včera jsme si udělali malý výlet do Kawagoe. Toto malé městečko se pyšní svou historií a to včetně dochovaných památek. Všichni nám říkali, jak je to tam krásné a tak jsme se hodně těšili.

Ráno jsme vyrazili kolem 9. hodiny. Z Ikebukuro jsme dostali pomocí Tobu Line přímo do Kawagoe a to s o třetinu nižší cenou než u všech jiných dopravců. Po příjezdu jsme ihned zamířili pro mapy do informačního centra, kde jsme si i lehce popovídali. Pomocí map jsme si naplánovali cestu přes všechny památky, snědli svačinu (sushi a něco sladkého) a pomalým krokem vyrazili.

Zajímavostí je, že tu jsou poměrně dlouhé ulice s tržišti, za kterými se vždy kousek schovávají chrámy. Trochu nás zamrzelo, když ve skoro každém chrámu stáli auta (jsou v nich parkoviště). Fotit jsme se tedy snažili tak, aby auta nebyly vidět. Avšak samotné chrámy a staré budovy byly krásné a určitě se podívejte do galerie, do které právě přidáváme fotky. Během necelých pěti hodin jsme měli prolezlé celé Kawagoe a pomalu se vydali zpátky směrem do Ikebukuro.

Po návratu do ryokanu jsme měli pár hodin na odpočinek. Vyřídili jsme si tedy maily, zálohovali si fotky, a pak šli na trénink. Měli jsme v plánu, že si po něm dáme někde pár piv, ale byli jsme z něj tak utahaní, že jsme si koupili jen piva v plechovce a zůstali v ryokanu. Po dvou pivech jsme padli za vlast a spali až do dnešního dopoledne. 

Dnes se budeme šetřit a možná odpoledne vyrazíme někam pro suvenýry. V každém případě chceme být plní energie na večerní trénink, protože dnes na něj snad dorazí i Jean-Michel Bovio, na kterého už se moc těšíme.

Tradiční lázně

Dnešní večer jsme si opravdu užili! Na včerejším tréninku nám strýček řekl, že pro nás připravil plán na dnešní večer a pozval nás do tradičních lázní a na večeři. Lázně pro mě i pro Pepu to bylo zcela něco nového, a tak jsme se na ně strašně moc těšili.

V 18 hodin nás u ryokanu strýček se svou ženou vyzvedl autem a během půl hodiny jsme byli u lázní. Je to velký komplex na odpočinek, kde si kromě lázní můžete dopřát masáže, plavání, atd. Je tu také restaurace s výhledem do tradiční japonské zahrady. A právě do restaurace jsme zamířili hned po vstupu. Menu bylo v japonštině ale naštěstí s obrázky. Večeře byla jako všechno jídlo tady výborná a během ní jsme si výborně popovídali.

Ihned po večeři jsme zamířili do lázní. Strýček nám dal instrukce, jak to tady chodí. Samotné lázně jsou venku. Voda měla kolem 45 stupňů a to, že pršelo, nám vůbec nevadilo. Naopak to bylo příjemné. Hlavním tématem bylo Aikido a věci kolem. Strýček nám ochotně a trpělivě odpovídal na všechny naše otázky. Slíbili jsme mu, že si odpovědi nenecháme jen pro sebe a naopak o nich budeme dál přemýšlet a diskutovat s lidmi doma. 

Po lázních jsme zašli zpátky do restaurace na pivo. Byli jsme tak uvolnění a šťastní, že jsme ani nemuseli moc mluvit a bylo nám všem jednoduše fajn. Strýček nás poté odvezl zpátky před ryokan. Rozloučili jsme se, poděkovali a hned šli psát tenhle příspěvek. Dnešní den prostě stál za to!

Zítra plánujeme cestu do Kawagoe, tak nám držte palce, ať nám vyjde počasí. Díky a dobrou noc všem.

Výlet s přáteli do Ueno a Asakusa

Dnešní den si opravdu užíváme. Ráno v 9 hodin jsme měli sraz s našimi novými přáteli poblíž stanice Ikebukuro. S těmi jsme byli domluvení, že nás provedou v částech města Ueno a Asakusa. Společně jsme tedy metrem vyrazili do Ueno.

Poblíž zastávky metra v Ueno bylo tržiště, které mělo fakt super atmosféru. Poté jsme vyrazili do parku. Díky našim "průvodcům" jsme se nezdržovali focením parkovišť, které z venku vypadají jako chrámy, ale opravdu jen těch míst, které opravdy stály za to (slabý pokus o vtip). Celkem rychle jsme tedy parkem prošli a průběžně dostávali komentář k okolí. Nejspíš díky tomu, že ráno trochu pršelo, tak tu ani nebylo moc turistů. Když už jsme měli dost chození, vyrazili jsme mini autobusem do Asakusa, kde nás čekalo tržiště a opravdu velký chrám. Na tržišti jsme se zastavili u pár stánků. Přátelé nás pořád na něco zvali a opravdu bylo nebezpečné se podívat na stánek s jídlem, protože hned v tu chvíli už nám něco kupovali. Přestože jsme chtěli platit my, tak si stánkaři stejně brali peníze od nich. Snad jim to budeme moci jednou vrátit. Chrámy v Asakusa jsou naprosto úžasné. Protože všude bylo hodně lidí a všichni už jsme měli celkem hlad, tak jsme je prošli poměrně rychle. 

Přišli jsme do restaurace, kde byly švédské stoly a na nich jídlo, ze kterého jsme trochu znali možná tak zeleninu. Asi si dovedete představit, co pak vzniklo za šílené kombinace jídla na našich talířích. Nám to ale vůbec nevadilo, neboť všechno bylo vynikající. Nakonec jsme si dali všichni sklenku výborného vína. V průběhu celého oběda jsme si hodně povídali a tichá chvilka neměla šanci. Na úplný závěr jsme si na sebe vyměnili kontakty a pomalu se rozloučili. Upřímně doufáme, že budeme mít příležitost a ještě se někdy uvidíme.

Aikido family

Šest hodin cvičení a jen půl hodina přestávky na přesun. Pak párty, afterpárty a zpátky do ryokanu, do kterého jsme přišli těsně před zavřením hlavní brány (ve dvě ráno). To byla ve zkratce naše neděle.

Na párty jsme jedli sushi (se syrovým masem), pili pivo a strašně moc se bavili. Přinesli nám větší sklenice, protože ty malé nám museli pořád nalévat. Naproti nám seděli kluci v našem věku, kteří kvůli tomu z nás měli srandu. Chvilku se i pokoušeli držet krok. Pak jsme z nich měli srandu my. Popovídali jsme si s mnoha lidmi, kteří znali Nishio senseie a cvičili s ním. Hodně z nich se zajímalo o "čeko" republiku, která je tu poměrně populární. Každý zná někoho, kdo už v "čeko" byl a moc se mu u nás líbilo. A právě proto by se také skoro všichni k nám rádi podívali. Někteří to mají dokonce už v plánu během následujícího roku. Hodně lidí tu zná z vyprávění Prahu, B. Smetanu a spoustu dalších míst či slavných Čechů.

Během večera jsme došli k tomu, že všichni lidé cvičící Aikido tvoří jednu velkou "Aikido family". A přestože mluvíme jinou řečí, pomocí Aikido se všichni dorozumíme. I mimo tatami. Na vlastní kůži jsme si tak zažili při cvičení a i během párty to, co napsal Nishio sensei v článku Aikido je řeč. Byl to moc hezký večer.