Trénink, zábava v ulicích Ikebukuro

Další užasný trénink za námi. Během dětského tréninku s námi zametala maličká holčička, která byla více jak o půlku menší než my a mohlo jí být tak šest let. Opravdu byla moc šikovná. I tohle pro nás byla velká zkušenost, protože cvičit s dětmi vyžaduje neustálé sebe hlídání, aby se jim neublížilo. A zároveň "dělání srandy", aby se dětičky nenudily a rychle se unavily. To se nám určitě bude hodit, až v budoucnu také zavedeme dětské tréninky v našem Dojo.

Na tréninku pro dospělé nás bylo jen pár. Strýček nám ukazoval své myšlenky v Aikido. Bylo to opravdu něco nezapomenutelného, protože kvůli nám dokonce i mluvil anglicky. Díky seminářům hodně vyčteme a pochopíme z jeho pohybů a gest, i když mluví v japonštině. Samozřejmě ale nemůžeme pochytit všechno, a tak když "přepnul" do angličtiny, bylo to úplně o něčem jiném. Po tréninku si na nás ještě v Dojo udělal čas a dovysvětlil nám drobnosti. A to i přesto, že už několikrát hlásili, že opravdu musíme odejít.

Během cesty do ryokanu jsme viděli spoustu mladých lidí v ulicích. Řekli jsme si, že bysme taky mohli vyrazit. Koupili jsme si tedy večeři (polévku, sushi, toasty) a k pití whisky a colu. Po veřeři jsme si dali pár drinků a vyrazili do nočních ulic Ikebukuro. Večer to tady opravdu žije. Škoda jen, že když chcete jít někam do posedět, tak musíte zaplatit opravdu drahé vstupné. Do restaurací je vstup samozřejmě zdarma, ale tam si s cizími lidmi moc nepopovídáte. Během naší procházky jsme sem tam prohodili pár slov s kolemjdoucími japonci. Kolem půlnoci je na ulicích hodně lidí, kteří už nemají zábrany se bavit v angličtině či s cizinci a je s nimi i sranda. Po jedné hodině tu už všechno pomalu zhasíná a zavírají se kluby. Otevřeno už mají pouze ty kluby s již zmíněným drahým vstupným. Vyrazili jsme tedy zpět do ryokanu a po příchodu do něj šli hned spát.