Šest hodin cvičení a jen půl hodina přestávky na přesun. Pak párty, afterpárty a zpátky do ryokanu, do kterého jsme přišli těsně před zavřením hlavní brány (ve dvě ráno). To byla ve zkratce naše neděle.
Na párty jsme jedli sushi (se syrovým masem), pili pivo a strašně moc se bavili. Přinesli nám větší sklenice, protože ty malé nám museli pořád nalévat. Naproti nám seděli kluci v našem věku, kteří kvůli tomu z nás měli srandu. Chvilku se i pokoušeli držet krok. Pak jsme z nich měli srandu my. Popovídali jsme si s mnoha lidmi, kteří znali Nishio senseie a cvičili s ním. Hodně z nich se zajímalo o "čeko" republiku, která je tu poměrně populární. Každý zná někoho, kdo už v "čeko" byl a moc se mu u nás líbilo. A právě proto by se také skoro všichni k nám rádi podívali. Někteří to mají dokonce už v plánu během následujícího roku. Hodně lidí tu zná z vyprávění Prahu, B. Smetanu a spoustu dalších míst či slavných Čechů.
Během večera jsme došli k tomu, že všichni lidé cvičící Aikido tvoří jednu velkou "Aikido family". A přestože mluvíme jinou řečí, pomocí Aikido se všichni dorozumíme. I mimo tatami. Na vlastní kůži jsme si tak zažili při cvičení a i během párty to, co napsal Nishio sensei v článku Aikido je řeč. Byl to moc hezký večer.
Jojo - je videt ze je to vsude stejne. Aikido spojuje, bez ohledu na to odkud jste.
OdpovědětVymazat