Den se senseiem

Dnešní den začal krásně. Ráno v 08:00 nás probudil budík, do půl deváté jsme se váleli a poté šli na snídani. S přecpaným břichem jsme se vrátili do pokoje a vzhledem k tomu, že jsme měli dopoledne volno, tak jsme to ještě zalomili. Konečně jsme trochu zplatili spánkový dluh z posledních dní.

Budík nás probudil kolem dvanácté hodiny a my se konečně cítili trochu odpočatí. V půl druhé odpoledne nás vyzvedla Masami-san a odvezla za Yoshida senseiem, který nás pozval do soba (japonské nudle) restaurace. Přecpali jsme se výborným jídlem a poté vyrazili na speciální odpolední trénink. Speciální byl proto, že byl jenom kvůli nám. V dojo jsme byli jen čtyři (sensei, Pepa, Masami-san a já), takže šlo doslova o individuální výuku, během níž jsme se dozvěděli o spoustě detailů a také základních věcech, které se nikde běžně neučí - prostě nářez. Mimo jiné, ne že bychom se chtěli chlubit, sensei přinesl překvapenému Pepovi ostrý meč (shinken) a doslova mu řekl "Tak tady ho máš a cvič!". Během tréninku se Pepa párkrát zranil, ale nic vážného - propíchnutá ruka a dva prsty si trochu zkrátil. Byl to pro něj úžasný zážitek, protože s ostrým mečem cvičil poprvé, a všem kteří v budoucnu budou cvičit někdy s ostrým mečem doporučuje mít velký respekt. Po tréninku jsme od senseie dostali dárky (to budete koukat, až přijedeme) a tak jsme této příjemné chvíle využili k tomu, abychom také dali dárky jemu i Masami-san.

Po dvouhodinovém tréninku s mečem jsme byli nevědomky odvezeni do nákupního centra, ve kterém nám Masami-san koupila jako dárek japonské ponožky na cvičení - tabi. Poté nás odvedla do restaurace na večeři. Protože jsme byli najezení ještě z oběda, tak jsme poprosili o něco malého. Slovo dalo slovo, a Masami-san zjistila, že nevíme, co je Takoyaki. Tak jsme si je objednali - šlo o smažené "koule" plněné kouskem chobotnice. 

V domnění, že po jídle jedeme na večerní trénink, jsme nasedli do k Masami-san do auta. K našemu překvapení jsme ale vylezli u jednoho chrámu, kde už na nás čekal sensei. Šli jsme dovnitř a dali si se senseiem šálek kávy a i přes jazykovou bariéru jsme si pěkně pokecali. To jsme ještě nevěděli, že sensei na nás přichystal past - druhou večeri. Z chrámu jsme vyrazili do malé restaurace, kde jsme si dali další soba nudle a tempuru. Sensei si z nás během večeření utahoval a nechal nás si jídlo pořádně okořenit (jsme zvědaví na ráno). Po večeři měl doslova radost z toho, že jsme se tak přecpali, a vyrazili jsme na večerní trénink. 

Hned první technika a hod do pádu. Pepa i já jsme měli dost velký problém udržet v sobě jídlo, které jsme ještě ani nestačili strávit. Sensei se výborně bavil. I tak jsme si ale trénink užili a odnesli si spoustu nových informací a zkušeností. Po tréninku jsme byli odvezeni k hotelu, kde jsme se se Senseiem i Masami-san rozloučili a poděkovali jim. 

Abychom trochu vytrávili, vyrazili jsme pro pivka, které jsme stihli vypít během psaní tohoto příspěvku. Zítra nás čeká poslední den a trénink v Takaoka. Máme v plánu navštívit chrám, který je kousek od hotelu, sbalit se a vyrazit na trénink. Po tréninku nás čeká rozloučení se senseiem i přáteli, které nás už teď mrzí. Kolem 23. hodiny odjíždíme směr Tokyo, takže nás zase čeká "osvěžující" spánek v autobuse. Do Tokyo dorazíme někdy k ránu, ale ještě nevíme, jak se stihneme ubytovat a zároveň uskutečnit setkání s dalšími přáteli. Je dost možné, že se zase ozveme až následující den, a tak se s Vámi všemi prozatím loučíme pokřikem "Aikidu zdar!". 

Den plný zážitků

Kde začít? Včera a dneska se toho událo tolik, že už pomalu ani nejsou síly na to napsat tento příspěvek. Ten poslední skončil tím, že nás Masami-san odvezla na setkání s přáteli. Mnozí určitě tuší, že se jednalo o první trénink v Takaoka, kde jsme se všemi pozdravili a následně si pořádně zacvičili. 

Po tréninku jsme byli pozváni do drink baru. Asi vás trochu zklamu tím, že tam měli jen nealko, ale nám to po tom náročném cestování stačilo - po pivu bychom hned usnuli. Hezky jsme si popovídali a domluvili na dnešní den tak, že nás ráno v 09:30 vyzvedne Miyata-san a vezme na prohlídku starého chrámu v nejstarším měste v Tayoma, a pak na oběd do sushi baru. Poté nás odvezli zpátky na hotel a my skoro hned po napsání včerejěího příspěvku usnuli.

Ráno jsme vstávali kolem osmé s tím, že se v klidu nasnídáme v hotelu. Po příchodu do jídelny jsme byli trochu otrávení tím, že nás čekaly prázdné mísy na švédském stole. Naši náladu nám ale hned zlepšila paní, která je po našem příchodu doplnila a my měli doslova královskou snídani. Asi tu působíme jako barbaři - máme jídlo na stole, nevíme co to je a už vůbec nevíme, jak to jíst. Okoukáváme jak to jí Japonci a občas nám i sami poradí "co s tím". Po snídani nás vyzvedl Miyata-san a vyrazili jsme na výlet. 

K našmu překvapení se z prohlídky chrámu v nejstaršám městě v Tayomě stal celodenní výlet. Navštívili jsme toho mnohem víc. Zážitky máme úžasné a skoro se ani nedají popsat. 

Ve zmíněném chrámu jsme si mohli bouchnout do obrovského zvonu. Byli jsme na kopci, a tak se zvuk rozléhal široko daleko. Poté jsme vyrazili na vyhlídku k moři, kterou nám trochu zkazilo počasí - nebylo moc vidět do dálky. Miyata-san nám ale vše popsal a pak nás odvezl do přístavu. V tom jsme si prohlédli výcvikové lodě pro plavbu na moři a také jsme zašli do obchodu s čerstvými mořskými plody - takové divné a přitom zajímavé živé tvory jsme ještě nikde neviděli. Následovala návštěva zmíněného sushi baru, ve kterém jsme se přejedli výborným jídlem (nejen sushi). Poté jsme se vydali do jednoho "centra", kde lidé nerušeně "v boxech" relaxujou nad čtením knížek a komiksů, popíjí nápoje či hrají hry. Dali jsme si kafe a zmrzlinu a vyrazili dál na prohlídku starého hradu v Tayomě. Z toho se zachovala jen asi desetina ale i tak je na co koukat. Dalo by se říct, že jde o jedno z míst, kde se odehrávala historie Japonska - jedny z největších válek. Poté už značně unavení cestováním jsme se vydali do jednoho z nákupních center vyzkoušet masážní křesla. Už víme, co kromě vyhřívaného prkénka na WC dále pořídit do bytu. Po výborné masáži následovalo velké překvapení a to pozvání do tradičních japonských lázní. Ty jsme si opravdu užili a asi k tomu lze napsat jen to, že "se to musí zažít". Výborně jsme si tak odpočinuli před dalším tréninkem, do kterého zbývala asi už jen hodina. Vyrazili jsme proto na rychlou večeři. Neptejte se, co jsme jedli - vybrali jsme si podle obrázků a špatné to opravdu nebylo. Dalo by se říct, že všechno, co tu jíme, nám chutná i když nevíme o co jde. Skoro vždy se jedná o chutné a přitom zdravé jídlo. Znáte nějakou obdobu v ČR? Pokud pomineme saláty nevalné kvality, tak my ne. Po večeři zbývalo už jen asi 20 minut do dalšího tréninku, a tak jsme vyzvedli věci na hotelu a vyrazili směr Dojo, které bylo naštěstí blízko a díky tomu jsme pozdě nepřišli. Trénink jsem si jako vždy užili.

Asi uznáte, že náš den musel být dost náročný. K sepsání tohoto příspěvku jsme si museli "pomoct" dvěma piváky Asahi. S vědomím, co nás čeká zítra, jdeme spát (je pár minut po půlnoci) a dopřejeme si osm hodin  spánku - konečně.

PS: Ta fotka na lavičce je z prvního dne dlouhého čekání na autobus z Tokyo do Toyama - musíte uznat, že Plzeň v zemi vycházejícího slunce reprezentujeme víc než dobře.

Jsme slavní

Málem bych zapomněl na jednu důležitou věc - jsou z nás mediální hvězdy. Po příletu na letiště Narita nás u info centra, ve kterém jsme si vybírali užitečné mapy, vyrušila anglicky mluvící paní s mikrofonem. Po zpamatování se z překvapení nás čekalo ještě jedno - pár kroků za ní stál pán s velkou kamerou a druhý moderátor. Asi uhodnete, že šlo o nějaký tým, který chtěl udělat rozhovor s cizinci, kteří právě přiletěli.

Po otázkách typu "Odkud jste?" a "Jak dlouho tu budete?" se nás zeptali "Proč jste tady?". Odpověděli jsme stručně a jasně a to "Přijeli jsme studovat Aikido!". Tato odpověď se zalíbila jejímu kolegovi moderátorovi a hned, že by chtěl něco ukázat a vrhl se na Pepu. Ten ho rychle zpacifikoval, moderátor cosi zamumlal a zkusil to znovu. Zase skončil na zemi. Zase něco zamumlal a vrhl se na mě - hádejte jak skončil. Pak jsme ještě prohodili pár slov a rozloučili se. Myslím, že si pan moderátor kromě našeho rozhovoru odnesl i nějakou tu modřinu - koneckonců, řikal si o to ;)

Dva dny na nohách a bez postele

S malou odmlkou se opět hlásíme z města Takaoka, do kterého jsme přijeli pozdravit pár známých. Cesta sem byla šílená. Po příjezdu do Tokyo v poledne jsme museli čekat do půlnoci na noční autobus, který nás sem dovezl skoro až k hotelu "Seven Seven" kolem šesté ráno. Těšili, že se konečně vyspíme v rezervovaném pokoji, ale pak jsme si uvědomili, že musíme na check-in čekat do 15. hodiny. Určitě si dovedete představit, jak jsme byli nadšení po dvou dnech tahání dvou 30 kg vážících zavazadel a bez pořádného spánku i vyřízení. 

Abychom si trochu ukrátili chvíli, prohlídli jsme mapu a našli nejbližší větší park s chrámem. Cestou k němu jsme potkali velkou sochu Budhy nazývanou Daibutsu - brzy uvidíte fotky. Prohlídli jsme si chrám a našli si místo uprostřed parku - svítilo sluníčko, tak jsme to zalomili a hoďku se prospali v trávě. Do toho nám tám hrál pán na shakuhachi (flétnu), takže se nám krásně relaxovalo. Pak jsme šli nakoupit něco lehkého k obědu a rovnou do hotelu, kde jsme nás na pokoji čekalo užasné překvapení - kromě velkých postelí i vana! Měli jsme přibližně dvě hodiny na odpočinek, tak jsme je plně využili. 

Chvíli po probuzení na nás čekalo před hotelem auto. Přijela nás vyzvednout Masami-san, kterou jsme ráno úplnou náhodou potkali a domluvili se s ní, že nás odpoledne odveze za pár přáteli. Co se dělo dál a jaké máme další plány už necháme do dalšího příspěvku - nenudili jsme se a určitě se po zbytek našeho krátkého pobytu v Takaoka nudit nebudeme.

Cesta do Japonska 2013

Tak už je to tady - vracíme se zpátky do Japonska. Jsou to skoro přesně dva roky, co jsme se vrátili z navštěvy země vycházejícího slunce.

Oproti první návštěvě máme pocit, že se vracíme někam, kde už to trochu známe a víme, co nás čeká. Nejspíš právě proto už z toho nejsme tak nervózní a vyloženě se těšíme na místa, která nás posledně tak ohromila, a samozřejmě i na naše přátele, které po dlouhé době uvidíme. 

Náš plán na "Cestu do Japonska 2013" je následující. Dnes v 9:50 jsme odletěli se společností KLM z Prahy a před chvilkou přistáli v Amsterdamu. Nyní čekáme na let ve 14:50 do Narita, kam dorazíme v 9:50. Odtud se přesuneme do Tokyo. Máme v plánu opět nasbírat zkušenosti v Aikido a také se kouknout na místa, kde jsme ještě nebyli. Návrat domů máme naplánovaný na konec března, takže nás čekají skoro celé tři týdny plné zažitků...