Dva dny na venkově

Na středeční 15. hodinu jsme byli domluveni s Minato-sanem, že nás vezme autem na venkov k němu domů. Cesta z Kimi ryokanu trvala asi hodinu a půl. Během cesty jsme blbnuli s jeho čtyřletým synkem. Těsně před vesnicí, kde Minato-san žije, jsme se zastavili v tradičních japonských lázních. Byly o dost menší než ty ve městě, ale zase jsme měli krásný výhled do přírody - všude samý kopec. Měli jsme sebou foťák, a tak ještě než vystavíme fotky, budeme je muset zcenzurovat. 

Po úžasném relaxu v lázních jsme dorazili k domu Minato-sana, kde nás přivítala jeho žena Nami-san držící v náručí dalšího dvouletého synka. Společně jsme vyrazili na večeři do restaurace určené pro rodiny s dětmi - máte uzavřenou místnost 3x3 metry jen pro sebe a sem tam přijde číšnice. Asi si dovedete představit, že díky prckům jsme se vůbec nenudili. Vyzkoušeli jsme spoustu druhů jídla, které jsme mezi sebou sdíleli a každý si po malých porcích nabíral k sobě do mističky. Popíjeli jsme pivo a saké, takže jsme si docela dobře pokecali a i se poznali trochu blíž. Japonci si vás moc často k tělu nepustí a tak to pro nás bylo super - na konci jsme si připadali jako staří známí.

S nacpanými břichy jsme se přesunuli zpět k Minato-sanovi domů. Děti to po chvilce zalomily a začala párty pro dospělé. Během večera jsme se výborně bavili. Ve třech padla flaška šampaňského, několik flašek saké, po třech pivech už jsme je radši nepočítali. Okolo jedné hodině ráno jsme se odpotáceli do postelí.

Druhý den ráno na nás čekala snídaně, kterou pro nás připravila Nami-san. Byla to taková porce, že jsme měli co dělat, abychom to snědli. Hned po snídani nás Minato-san vzal po jednom na vyjížďku do okolní přírody ve velkém stylu na motorce. Nadherný pocit i zážitek.

V poledne jsme všichni vyrazili na prohlídku do továrny na saké, která patří jednomu známému Minato-sana. Dali jsme si výbornou saké zmrzlinu s 1% alkoholu a vyrazili do soba restaurace. Měli jsme ještě dost ze snídaně, a tak jsme si objednali menší porci, která by ale i tak nasytila dva lidi. Po obědě jsme si dali relax u šálku čaje chvilku odpočívali a povídali si o tom, jak je teď v Čechách pěkná kosa a my se tu sluníme na sluníčku a máme přes 20 stupňů.

Mysleli jsme, že po obědě už porazíme na vlak, ale Minato-san měl pro nás připravené ještě jedno překvapení - prohlídku nejstaršího domu v prefektuře Saitama, který pochází ještě z Edo periody. Hádáte správně - v tomhle domě opravdu žili samurajové. Celý dům je zrestaurován a uvnitř to vypadá jako v nějakém filmu. K tomu hraje potichu příjemná muzika. Po prohlídce jsme poseděli vevnitř u ohně, na grilu připravili pár sladkostí z rýže a popili čaj. Po ujištění se, že už jsme řádně vyuzení, jsme vyrazili směr vlakové nádraží. Rozloučili jsme se a plni zážitků to hned zalomili. Zdřímli jsme si asi hodinu a probudili se na konečné v Ikebukuro.

Okolo šesté jsme vyrazili na trénink do Bunkyo. Jako vždy jsme se málem zničili už během dětské rozcvičky, která je zase trochu zpestřená pár cviky. Pro děti je to zábava a hra. Pro dospělé je to pěkná dřina. Doufáme, že už se těšíte, až si ji užijeme společně na tréninku v Čechách. Během tréninku pro dospělé nám Shishiya sensei zase ukázal pár secret technik. Vzhledem k tomu, že při cvičení se tu skoro vůbec nekecá, odcházeli jsme z dojo značně unavení. Den přitom pro nás ale ještě vůbec nekončil - v půl desáté večer jsme měli schůzku v Ikebukuro s Airi-san, se kterou jsme vyrazili do blízkého parku vypít pár piv.

Zbytek večera jsme se úžasně bavili a letmo poznali pár dalších lidí. Ti stejně jako my relaxovali s piváky v ruce pod sakurami, ze kterých na nás padaly lístečky. Spát jsme šli kolem druhé hodiny ranní s vidinou toho, že nás čeká poslední den v Tokyo, který si chceme také pořádně užít.

PS: Schválně se pak podívejte do galerie, čím jsme jeli na oběd!