Jedním z našich cílů zde bylo kromě studování Aikido i koupit dva cvičné meče (iaito) pro naše přátele. Zeptali jsme se Shishiya senseie, zda by nám s jejich výběrem mohl pomoct. Souhlasil a úplně nás překvapil tím, když nám dokonce nabídl, že nás nabere u ryokanu, vyrazíme pro iaita a pak zajdeme na oběd. Byli jsme domluveni na pondělní 12. hodinu a už od rána jsme se nemohli dočkat.
Za deset minut dvanáct jsme šli čekat před ryokan. Během chvíle přijelo velké černé auto a z něj vystoupil pán v elegantním obleku a s úsměvem a tváři - sensei. Pozdravili jsme se a vyrazili směr Sakuraya shop. Celou cestu jsme prokecali. Zaparkovali jsme kousek od obchodu. V něm nás přivítal starší pán, který uměl perfektně anglicky. Ochotně nám s komentářem ukázal všechny meče. Bohužel jsme se dozvěděli, že sestavit meč jen tak lehce nepůjde. Byli jsme asi dost naivní, když jsme si mysleli, že nám je sestaví na počkání. Nakonec se nám podařilo vybrat dva hodně pěkné meče, ze kterých snad jejich budoucí majitelé budou mít radost. Sensei nám po pár testovacích secích řekl ke každému meči svůj názor - vybrali jsme prý výborné meče. Trochu se obáváme toho, zda na letišti nebudou problémy - asi budeme muset zaplatit nějaké poplatky. Už v obchodě nás na to ale upozornili a kvůli tomu nám dali nemalou slevu. Určitě mělo svou váhu to, že nás doprovázel sensei, který se s majitelem obchodu osobně znal.
Celkem nám vybírání mečů trvalo něco málo přes hodinu a docela jsme vyhládli. Sensei nás pozval do soba restaurace, kde jsme si dali výborné jídlo, které nám kuchař připravoval přímo před nosem. Byla to super show. Po obědě nás sensei zavedl do jedné ulice poblíž císařského paláce. Všude kvetly sakury a my si připadali jako v tunelu - sakury byly všude. Asi nemá cenu povídat víc - koukněte se na fotky. Zbývala už jen asi hodina a půl do tréninku, a tak nás sensei odvezl zpátky k ryokanu, u kterého jsme se na chvíli rozloučili. Je to docela luxus, když si uvědomíte, že se o vás skoro celý den staral sám sensei. 
Dorazili jsme do dojo akorát na čas. Trénink začal hned, jak jsme se převlékli, a jeho tématem bylo Toho a senseiovo nové myšlenky. Nebylo nás mnoho, a tak šlo skoro o individuální trénink. Po docvičení jsme všichni zašli na večeři do soba restaurace, kam nás pozvala Suzuki-san. Celou dobu jsme se senseiem mluvili o jeho myšlenkách a filozofii, která je velmi důležitá a je dost těžké ji pochopit. Skoro se nám chce říct, že se nám otevřely oči a "kam se na to hrabe několikadenní seminář". Celý pobyt zde je prostě nářez a úžasná nalejvárna nových informací. Odhadujeme, že budeme zase minimálně rok vstřebávat to, co nás sensei naučil.
Po večeři jsme se se všemi rozloučili a cestou do ryokanu se s Pepou rozhodli, že si koupíme opět flašku whiskey. V ryokanu jsme nechali batohy a vyrazili trochu rozvířit noční uličky v Ikebukuro.
Žádné komentáře:
Okomentovat