Neni nic lepšího než se hned po ránu protáhnout při tréninku. Na druhou stranu neni nic horšího než když musíte po ponocování v lázních brzy ráno vstávat. Dnešní plán byl jasný - vyrazit do Warabi dojo, ve kterém dříve cvičil Nishio sensei, a dát si do těla.
Protože nám chvíli trvalo než jsme se vyhrabali z postelí, tak jsme si museli dát za chůze rychlou a lehkou snídani. Cesta vlakem trvala přibližně půl hodiny, ale byla to docela otrava, protože byl dost narvaný. Čtvrthodinovou cestu pěšky do dojo jsme si ukrátili podivováním se tomu, že těm holkám v minisukních všude kolem není zima.
Do dojo jsme dorazili akorát na čas. Rychle jsme se převlékli a hned šli cvičit - byla volná hodina Toho. Během té si každý cvičil katy podle své libosti. Poté následovalo půlhodinové společné cvičení, které vedl Iwakata-san. Z ničeho nic se najednou ozval dětský křik a do dojo se přiřítilo asi 30 dětí. Během chvilky začal dětský trénink a cvičilo se dokonce i se zbraněmi. Po docvičení jsme dětem předali kilový pytel bonbónů a ani ne po dvou minutách začal trénink pro dospělé. Ten by normálně vedl Tanaka sensei nebo Arisue sensei, ale vzhledem k tomu, že včera odjel na seminář do Dánska, tak ho vedl Iwakata-san. Docela nás mrzelo, že si s náma nemůže zacvičit, ale i tak jsme si cvičení bezvadně užili. Iwakata-san si několikrát vzal Pepu jako ukeho, a když zjistil, že Pepa je "házecí typ", tak předvedl docela show. Po super tréninku nám Iwakata-san řekl, že byl lehce nervózní. To jsme ale vůbec nepoznali - je to výborný učitel a naučil nás spoustu nových věcí a také upozornil na spoustu skoro nepostřehnutelných detailů. Dali jsme mu jako malý dárek dvě Plzně, ze kterých mu úplně svítili oči radostí, rozloučili se a šli vyždímat kimona do šaten.
Před dojo na nás už čekalo pár lidí, kteří nás vzali do miniaturní čínské restaurace. Skoro to vypadalo, jako soukromá oddílová restaurace pro VIP hosty - přeháníme, ale takový byl náš první dojem. Zalezli do "salónku" a spořádali několi chodů a piv. Během obědvání jsme si výborně popovídali a dozvěděli se, že oběd sponzoroval Iwakata-san, který se ale nemohl zúčastnit. Už jsme vymysleli způsob, jak mu poděkovat i když už se asi tenhle týden neuvidíme - určitě ho dost překvapíme. Úplně nás zaskočili tím, když nám po obědu dali nádherné dárky - to budete koukat, až přijedeme!! Poděkovali jsme a pomalu se rozloučili.
Po příjezdu do Ikebukuro jsme v ryokanu na chvíli vytuhli. Ono čtyři hodiny tréninku udělá své. Začínáme být pomalu unavení z každodenních tréninků. Večer už máme v plánu jen odpočívat a možná koukneme na nějaký film. Myslím ale, že oba usneme dřív než skončí.
Žádné komentáře:
Okomentovat