Dnes jsme trochu zaspali, ale to nám nevadilo, protože jsme se chtěli stavět jenom v Budo shopu a zbytek dne odpočívat před tréninkem. Ale to jsme zatím nevěděli, kde to je. Koukli jsme do mapy a v tu ránu museli výlet přeplánovat. Budo shop je totiž na druhé straně města. Hledali jsme proto místo, kde jsme ještě nebyli nebo kam nemáme v plánu během příštích dnů jít. Volba padla na park v části města Akatsuka, kde je velká černá socha budhy.
Už jako zkušení uživatelé metra jsme koupili jízdenky a vyrazili směr Akatsuka. K našemu překvapení jsme místo pěti zastávek ujeli jen dvě, všechny ostatní projeli a byli vyhozeni na konečné. V průbehu jízdy hlásili něco japonsky, ale my tomu nerozuměli. Pak jsme si uvědomili, že to nejspíš znamenalo něco jako "Nezastavujeme, máme zpoždění!" (neberte nás vážně). Museli jsme se tedy vrátit o několik stanic zpět. Povedlo se a my se dostali do Akatsuka. Je to úžasně klidná část města. Všude hraje relax muzika z repropeden na sloupech. Pokračovali jsme směrem k parku, kde měla být socha budhy. K našemu překvapení se nejednalo o park, ale o chrám, který nebyl na žádné naší mapě označen. Celý jsme jej oběhli, udělali hodně fotek - to co jsme našli jsme vážně nečekali a mile nás překvapilo. Určitě se podívejte do galerie (ale až zítra - dnes už jsme opravdu unavení).
Cestou zpátky na vlak jsme se stavěli pro jídlo (onigiri) a vyrazili směr ryokan. V něm jsme si dali hodinovou pauzu, a pak vyrazili na trénink. Ten trval 3 hodiny, z toho 45 minut byla dětská rozcvička. Už se těšíme až ji zkusíme zacvičit u nás. Následoval trénink pro dospělé. Myslíme si, že strýčkovo žáci mají docela radost z toho, že tam jsme s nima - můžou vytírat tatami s někym jiným než jsou zvyklí. Oproti ostatním jsme celkem větší a mohutnější, tak si to s náma můžou pěkně bez obav vychutnat. Na fotce si všimněte, jak jsme oproti ostatním zpocení. Jsme se strýčkem domluvení, že můžeme v průběhu tréninku fotit a natáčet. Bohužel to zatím moc nestíháme nebo zapomínáme, protože máme v hlavě strašně moc nových poznatků a informaci. Cvičení techniky probíhá v neuvěřitelném tempu. Bez řečí se procvičuje a jen co se zvednete, už jste zase na zemi.
Po tréninku jsme se stavěli v hospodě na jeden gin s tonikem - na žízeň. Ten je tu levnější než malé pivo. Potom jsme vyrazili do ryokanu, koupili cestou colu a tu pak smíchali s naší flaškou kardinála. Ta padla během hodiny. Během ní jsme stihli naplánovat zítřejší výlet do Kamakuro, ale o tom až zítra. Oyasumi nasai.
Tokijske metro je pozoruhodne tim, ze se vlaky predjizdi. Vzdycky se musite divat na panel a pokud je tam napsane Exp., tak se jedna o expresni vlak, ktery stavi cca kazdou patou stanici. Ty expresni stanice maji tusim na mape vetsi kolecka. V tech stanicich, kde stavi ty bezne vlaky jsou potom dve koleje vedle sebe a v dobe, kdy bezny vlak stoji ve stanici ho ten expresni predjede.
OdpovědětVymazatVsimnete si, ze v metru se plati jen za rozdil vzdalenosti mezi nastupni a vystupni zastavkou, nikdo neresi cas. Takze se muzete svezt Yamanote Line kolem dokola za cenu jedne stanice (tedy i kdyz se vystupuje na nastupni stanici, tak to stoji jako jedna ujeta).
Jinak doporucuji nastevu http://en.wikipedia.org/wiki/Akihabara, to je takove misto, ktere by ajtak mel videt.