Výlet k císařskému paláci

Včerejší neděli jsme měli celou volnou a tak jsme si mohli naplánovat trochu delší výlet. V plánu bylo se pěšky dostat k císařskému paláci.

Vstávali jsme v 8 hodin. Kolem 10. hodiny dopoledne jsme vyrazili z ryokanu. Hned na začátku jsme se stavili v obchodě pro malou snídani - onigiri. Pak jsme pokračovali a v průběhu cesty pozorovali nedělní (trochu volnější) život v Tokyo. Přes den nám ulice města nepřipadají nijak zvláštní - všechno je šedé a nevýrazné. Za to večer se tu vše rozvítí a je to úplně o něčem jiném.

Cestou jsme se stavili v Yasukuni Jinja, kde se nacházela krásná malá zahrada, historické muzeum, divadelní pódium a veliké brány. Nejvíce nás zaujalo zápasiště sumo, ke kterému jsme se ale bohužel nedostali blíž. Měli jsme štěstí a dostali se tam těsně před školním výletem - nahrnulo se tam spousta dětí v uniformách (holky i v zimě nosí sukně). Po východu z hlavní brány jsme zamířili někam na oběd. Po půlhodinovém procházení okolních ulic (všechno v okolí bylo velmi drahé a malé porce) jsme  skončili v jednom bistru, kde měli poměrně velké porce a dobré ceny. Na druhou stranu jsme vůbec nevěděli, co si objednáváme - neuměli tam moc anglicky a už vůbec jim nebylo rozumět. Stejně jako v Čechách tu dostanete úplně něco jiného než byste čekali podle obrázku v menu. Ve výsledku jsme dostali misky se syrovým vajíčkem, rýží, nasekaným masem (chutnalo jako hovězí), zázvorem a drobným salátem (objed za ~400 yenů). Pití (voda, čaj) bylo zdarma, ale moc nám to nevonělo - doslova.

Už jen kousek nám chyběl k zahradám u císařského paláce. Naneštěstí těsně před v chodem začalo Pepu hodně bolet koleno. To nebylo moc dobré znamení - ještě nás čeká 14 dní cvičení a výletů. Udělali jsme si tedy přestávku a napsalali včerejší příspěvek. Po odpočinku jsme pomalu (Pepa drobet kulhal) pokračovali dál k císařským zahradám. V parku to vypadalo až na stromy podobně jako u nás v Borském parku. Lidé to tam využívají k odpočinku, sportu a procházkám. Skoro všechny parky tu jsou hlídány a na noc zavírají, takže vůbec nemáte strach z pochybných existencí.

Hned po vstupu nás uchvátil pozůstatek Edo Castle. Za ním se rozléhal velký park, včetně dalších památek. Radek to celé oběhl, nafotil a Pepa mezitím odpočíval a šetřil koleno. Pak jsme pokračovali k hradbám císařského paláce. Vše bylo dokonalé až na počasí. Zatáhlo se a neměli moc dobré podmínky k focení. K tomu všude byla spousta lidí a bylo těžké fotit tak, aby jich na fotkce bylo minimum. Před vchodem do paláce byly obrovské aleje velkých bonsají. Určitě koukněte na fotky.

Po chvilce odpočinku jsme měli v plánu projít Ginza - jedna z luxusnějších částí města. V tom jsme ale uviděli Tokyo Tower. Už unavení, jsme si řekli "Tu si dáme!". A taky že jo. Cestou k ní jsme uviděli obrovské schodiště, tak jsme si řekli "To si dáme!". Vyběhli jsme schody a nahoře na nás čekal chrám. Chvíli jsme si odpočinuli a přitom fotili. Pak jsme uviděli zvláštní dřevěný most, který nás tak zaujal, že jsme si ho taky dali! Dovedl k dalšímu chrámu, který už zrovna ale zavírali. Nedostali jsme dovnitř, a proto jsme se vrátili na naší trasu směrem k věži.

Jakmile jsme k ní dorazili, udělali jsme její fotky začali řešit, jak se vlastně dostaneme zpátky - už se nám ani nechtělo do Ginza a tak jsme hledali metro. Přitom jsme zahlédli další chrám - největší, který jsme zatím viděli. Byla už ale tma a také zavírali. Pokračovali v hledání metra s tím, že se do chrámu ještě někdy vypravíme. Když jsme pomocí GPS zkontrolovali pozici, zjistili jsme, že Ginza už je jenom 800m a na jejím okraji bylo právě naše zastávka metra. Pokračovali jsme tedy už značně unevení do ní. Díky tomu, že už byla tma, vyděli jsme její noční podobu, která je určitě zajímavější než za dne. Všude byly obchody s luxusním zbožím - samé světové značky. Cenu si dokážete asi představit. Na druhou stranu za stejné zboží byste u nás zaplatili ještě víc. Celou Ginza street jsme prošli a našli naší zastávku metra. K tomu začalo pršet a tak už nás venku nic nedrželo.

V metru jsme se konečně naučili orientovat a používat automaty na jízdenky. Teď už nám tokijské metro přijde celkem v pohodě. Po devíti hodinách na nohou jsme si konečně mohli na 22 minut sednout a nechat se vézt (cesta nás vyšla na ~160 yenů). Po 19. hodině jsme dorazili do Ikebukuro. Koupili si večeři nudle a pokračovali do ryokanu. Po příchodu jsme se najedli, pak hned psali přítelkyním a začali řešit fotky. Bylo jich přes 350 a k tomu desítky videí. Spát jsme šli až ve 2 hodiny ráno.