Volný den

Další den je za náma. Dnes jsme odpočívali a na žádný výlet nešli. Ráno jsme se probudili a mysleli že je tak 8 hodin, ale ve skutečnosti bylo poledne. Místo snídaně jsme si tedy koupili oběd. Našli jsme super obchod (Lawsone Store), do kterého budeme dál chodit nakupovat. Je v něm možné sehnat jídlo za 105 yenů a do 300 yenů se dá sehnat i velký oběd, který si pak ohřejete v mikrovlnce. Po nákupu jsme se šli najíst a napsat další příspěvek do blogu.

Odpoledne jsme osobně poznali Minato-sana, který byl neuvěřitelně ochotný a přátelský. Nabídl nám dokonce i odvoz na pár míst v Tokyo. Po 17. hodině jsme vyrazili na další trénink. Tentokrát nebyl dětský, takže jsme byli ušetřeni dětské rozcvičky. Dobře jsme si zacvičili a pěkně se zpotili. Po tréninku jsme předali strýčkovi a jeho ženě dárečky, ze kterých měli radost.

Při odchodu z Dojo nám strýček nabídl, že jdou s jeho ženou a Suzuki-san do restaurace a jestli nechceme jít s nimi. Nabídku jsme přijali a šli s nimi na první pořádnou večeři do restaurace. Docela jsme se báli toho, že to bude drahé, ale Radek měl u sebe nějakou rezervu, takže jsme si řekli "no a co". Strýček nám doporučil jídlo a objednal pro nás i pivo. Mají tu speciální půlitry pro cizince (čechy). Nejdřív jsme nevěděli jak to jídlo vůbec jíst - dostali jsme japonskou omeletu, rýžii, ve které byla obalená kreveta a krabí tyčinka, k tomu všemu ještě nudle se sójovou omáčkou (s wasabi a ještě něčím) a nějaké řasy jako salát. Byla to tak velká porce, že jsme měli co dělat to všechno sníst. Povídali jsme si (v angličtině) o různých věcech a doporučili nám zajímavá místa, kam se v Tokyo podívat. Byli jsme hodně překvapení, když na nás strýček promluvil česky - umí docela hodně. Dokonce jsme se od něj dozvěděli o zajímavém místě pro mladé, ve kterém jsou moc pěkné holky - takže tam hned zítra jdeme (je to kousek od našeho plánovaného výletu). Samozřejmě jen kvůli těm zajímavostem. V průběhu celého večeřa byla sranda a výborně jsme bavili a popovídali.

Ve 22 hodin restauraci zavřeli. Šli jsme platit a zjistili, že strýček za nás všechno zaplatil. Venku jsme strýčkovi poděkovali a rozloučili se v češtině. Suzuki-san nás pak doprovodila do stanice Ikebukuro, do které měla také cestu na metro. Po rozloučení s ní jsme pokračovali rovnou do Ryokanu a v něm začali plánovat výlet, o kterém vám napíšeme zítra.