Hledání pavouka, procházka parkem Yoyogi

Velký ocelový pavouk! Toho jsme chtěli najít v části města zvané Roppongi. Navíc nám tuto čtvrť doporučil strýček - prý je to nejzajímavější místo pro mladé. 

Vstávali v půl osmé a už před osmou vyrazili. Cestou k metru jsme se zastavili pro snídani - sushi a bagetu, která byla naplněna nudlemi. To nám vystačilo až do oběda. Přesun metrem z Ikebukuro do Roppongi trval necelých 15 minut. Protože bylo hezké počasí (hřálo sluníčko a bylo to na mikinu) vrátili jsme se k Tokijské věži a okolním chrámům, abysme pořídili lepší fotky. Cestou nás zastavil pán, který si chtěl vyloženě popovídat. Kromě toho, že jsme se dozvěděli, že má rád Prahu (pravidelně do ní jezdí za obchodem), tak nám poradil i jak se nejrychleji dostat Roppongi a kam se podívat. Cestou do Roppongi jsme se zatavili v pár chrámech, které sice nebyli v plánu, ale my jim neodolali. To nás drobet zdrželo a zase jsme si zašli, ale už jsme si na dlouhé pochody celkem zvykli.

V Roppongi, přestože bylo teprve dopoledne, byla slyšet z klubů hlasitá taneční i rocková muzika. Večer to tady vážně musí žít! To ale nejspíš nezjistíme - večer jsou tréninky. Pokračovali jsme tedy dál a hledali našeho ocelového pavouka - předpokládali jsme, že bude někde v parku. Chtěli jsme ušetřit nohy a snažili se co nejvíce si zkrátit cestu. Šli jsme proto skrze velký komplex, ve kterém byla knihovna, muzeum a rozhledna. "Tomu neuvěříš!" zakříčel Pepa, který šel napřed - náš pavouk byl uprostřed toho komplexu. Udělali jsme si tedy pár fotek, a trochu zklamaní z toho, že jsme jej našli tak rychle, jsme přemýšleli, co dál. Z mapy jsme vyčetli, že je poblíž (1km) česká ambasáda, a tak jsme se k ní vydali. A vzali jsme to rovnou skrze dámskou univerzitu - jen se tak ze zvědavosti podívat, jakou mají školu.

Po chvilce jsme dorazili k naší ambasádě. Uvnitř byly letáky týkající se mimojiné i Plzně. O poschodí níž byla expozice, kterou jsme asi moc nepochopili. Náměty děl (převážně obrazů) byly vážně zvláštní a nám přišlo že i dost úchylné. Docela by nás zajímalo, co si Japonci myslí o České republice, když tohle vidí. Podepsali jsme se v návštěvní knize a vyrazili směrem do části města Shibuya, ve které se nachází velký park Yoyogi.

Už jsme měli velký hlad, a tak jsem si koupili oběd (nudle s omeletou a nějakým masem, salát s krevetou) a sladkosti (připominající buchty a koláče - po těch se tu můžeme doslova umlátit). V tomto parku se v roce 1964 konala olympiáda, takže skoro celou jeho čtvrtinu tvoří různá sportoviště. Prošli jsme si první polovinu parku, vyfotili Pepu s Japonkama a pokračovali dál do druhé části, ve které se nachází obrovský chrám. Během zitřka dáme fotky do galerie.

Z naší procházky plánované na půl dne se stala procházka na celý den. Po příchodu do ryokanu jsme si dali večeři  (polívku, nějakou rybu, krevety a salát z mořských řas) a pivo Asahi, které nám zachutnalo na včerejší večeři se strýčkem. Domluvili jsme si na dnešek lázně a tak jsme v nich postupně strávili večer. Zítra plánujeme nějaký výlet, ale ještě nevíme kam - možná vyrazíme do čtvrti Asakusa. 

PS: Kromě jedno tréninku v týdnu předchází všem tréninkům dětské tréninky - už se nemůžeme dočkat, jak od těch prcků zase dostaneme do těla.