Výlet do Kamakuro

Sedíme ve vlaku a míříme zpátky do Ikebukuro. Volný čas využíváme k napsání dalšího příspěvku, ve kterém popíšeme dnešní výlet poprvé mimo Tokyo.

Naším cílem bylo vyfotit jednu z největších soch budhy (Kamakura Daibutsu) pod otevřeným nebem. V osm hodin ráno jsme tedy vyrazili z Ikebukuro do města Kamakura. Jeli jsme v totálně přecpaném vlaku. Ani jsme se nemuseli držet a vůbec poprvé naživo viděli, jak zaměstanci drah tlačí lidi do vagónu. Všichni z nástupiště se prostě musí vejít. Naštěstí hned vedle nás byly holky, tak nám ani nevadilo, že jsme na sebe doslova nalepení. Po pár zastávkách se vagóny vylidnili a my mohli v klidu dojet do přestupné stanice. Čekalo nás rychlé nalezení dalšího spoje, který měl vyrazit během minuty. V tom nám pomohla jedna milá slečna, která uměla celkem dobře anglicky a také měla cestu do Kamakuro. Po vystoupení z vlaku nám ještě doporučila, kam se zajít podívat a než jsme se rozloučili, prohodili jsme ještě pár dalších vět - celkem si tu procvičíme angličtinu a už i zvládneme lehce komunikovat v japonštině.

Jakmile jsme vylezli z nádraží, začalo poprchávat a najednou všichni kolem nás měli deštníky. Byl to celkem zajímavý pohled. Měli jsme obavy, že socha Budhy bude daleko od nádraží, protože v průvodci doporučovali nastoupit na autobus a nechat se k němu dovézt. Naštěstí jsme po krátkem prostudování mapy zjistili, že je celkem blízko a to necelé dva kilometry. Vyrazili jsme tedy k němu. Začalo pršet trochu víc, ale nám to vůbec nevadilo. Dnes tu totiž bylo přes 14 stupňů.

Už poměrně z dálky jsme viděli kousek hlavy Budhy, zrychlili jsme krok a během chvilky byli v chrámu u něj. Vše jsme řádně zdokumentovali. Kousek od sochy postávali školačky a evidentně z nás byli drobet vyplesklé. Ještě víc pak byli, když jsme je poprosili, aby nás vyfotili. Z mapy jsme zjistili, že nás dělí půl kilemetru od moře a cestou můžeme vidět další chrámy. Vyrazili jsme, ale u chrámů už jsme se moc nezdržovali - těšili jsme se na moře. Jakmile jsme se otočili, tak jsme viděli, jak nám školačky mávají. 

Pláž byla jemně písčitá. Všude byly řasy a mušle. Kromě surfařů jsme viděli jsme malé děti, jak si hrají - běhají do vody a hned z ní ven. Vyhecovali jsme se a šli do toho taky. Boty hodili do batohů, vyhrnuli kalhoty a už stáli v moři, které bylo pěkně studené. Udělali jsme několik fotek a videí, které se celkem povedly i když stále poprchávalo.

Z pláže už jsme neměli moc náladu chodit po dalších chrámech. Vyrazili jsme proto zpátky na vlakovou stanici a nikde už se nezastavovali. Jakmile přijedeme do ryokanu, budeme mít tak dvě hodiny na nahrání fotek do galerie, a pak vyrazíme na trénink.