Cesta do Dojo, první trénink

A hned dětský! Ze zkušenosti z dětských rozcviček od strejčka jsme se toho hodně "báli". Představte si, že celou hodinu a půl se valíte po zemi, valíte sudy, běháte po čtyrech, plazíte se jak vojáci (atd.) a přitom děti běhají všude kolem, kříčí na vás japonsky a do toho ještě hrajou na babu se strýčkem... To jsme ale trochu předběhli - rádi bychom posali i dalších pár zážitků před samotným tréninkem.

Než jsme vyrazili směr Dojo, kde měl trénink začít od 09:00, museli jsme si najít a určit vhodnou cestu. Ta měla trvat přibližně 45 minut, a proto jsme si na ní dali rezervu dvě hodiny. Vstávali jsme v 06:00, vypili zelený čaj (silný tak, že se vám po každém loku vyvalí oči a zaručeně vás probere) a pomalu vyrazili. Za dne tu všechno vypadá jinak než v noci, takže jsme hned šli špatným směrem. Rychle jsme si to ale uvědomili a podle orientačních bodů (velké billboardy na vysokých budovách) jsme našli správnou cestu.

Mysleli jsme si, že to budeme mít všude daleko - Tokyo je přeci obrovské město. Proto nás hodně zarazilo, že je tu všechno strašně blízko - ulice jsou malé a všechno je "vyhnané" do výšky. Cesta nám proto trvala jen 20 minut. Měli jsme tedy čas přibližně 2 hodiny než začne trénink. Vyfotili před Dojo - škoda jen, že vstup byl z druhé strany. Šli jsme proto prozkoumat blízké okolí - porozovali jsme běžný život Japonců po ránu a také byli poprvé v obchodě, ve kterém jsme si koupili snídani a zásobu vody (1l vody tu stojí ~110 yenů).

Vrátili jsme se do Dojo půl hodiny před tréninkem. To jsme ještě nevěděli, že jsme ve špatné části budovy a že trénink začíná až po 9. hodině (to se tam teprve začínají scházet lidi). Narazili jsme na ochotného pána, který nás ale odvedl ke správnému vchodu. Všichni se nám tu snaží pomoct i přes jazykovou bariéru - anglicky tu opravdu moc nemluví. Čekali jsme tedy než přijde strýček a zdravili se se všemi kolem.

Strýček nás přijal s nadšením, otevřenou náručí a úsměvem - hned jsme se poplácali po zádech, prohodili pár vět a šli do šaten. Osprchovali se, převlíkli a šli do Dojo. Pak to začlo - dětský a náš první trénink. Po tomhle tréninku následoval pro dospělé, kdy už jsme si pořádně zacvičili Aikido. Na začátku tréninku jsme se před všemi představili a během něj i seznámili se všemi ostatními cvičícími. Po skončení jsme se hned domlivili na dalším tréninku, který bude v pondělí (zítra). Rozloučili jsme se, vyrazili do obchodu (7 eleven) pro něco k obědu a vrátili se do ryokanu.

Po obědě nás čekala cesta k Honbu Dojo. O té vám budeme ale vyprávět v dalším příspěvku. Teď nás čeká cesta k císařskému paláci - cca 10km a samozřejmě pěšky.